PROJEKT KRONOS: PAVEL BAREŠ

Mrazivý příběh o kouscích lidí v nás.

Oficiální anotace:

Píše se rok 2052 a to málo, co po válce ze světa zbylo, halí šero nukleární zimy. Attiona City, jednu z posledních výsep lidské civilizace, zevnitř požírá záhadná epidemie a společenské rozkoly. Zatímco prominentní občané v horní části města se vzpamatovávají z válečných hrůz, méně šťastní obyvatelé spodního Downtownu je stále prožívají. Drogový byznys jen kvete, ulicím vládnou konkurenční gangy a zoufalí Downtowneři se ocitají v čím dál větší izolaci. To vše jsou ale jen první výstřely do tmy předznamenávající občanskou válku.

Mladý Downtowner Jason Blake si vždycky přál být hrdinou. A teď se mu - k jeho smůle - tohle přání beze zbytku vyplní. Naproti tomu Luco Scarpa nikdy nechtěl nic jiného než prožít svůj život v klidu a míru. Přesto má pod taktovkou nejmocnější organizace světa lovit právě takové lidi, jako je Jason. A ačkoli o tom ani jeden z nich nemá nejmenší tušení, brzy se z nich mají stát pouhé figurky šachové partie, ve které se hraje o osud celého města.

O autorovi:

Pavel Bareš žije v blízkosti Prahy. Studuje na Fakultě sociálních věd UK. K jeho zálibám patří rocková kapela J!Scream, hraní videoher a čtení komiksů. Projekt Kronos měla být původně RPG hra. Nakonec od vymýšlení hry se dostal ke psaní románu a tak tu dnes máme jeho literární prvotinu.

Hodnocení obálky:

Obálka se skutečně povedla. Kresba se ke knize velice hodí a líbí se mi také barevné vyznění, písmo, prostě celkově to nemá chybu. Hned jak jsem knihu viděla, tak mě zaujala. Je krásná! Má pevnou vazbu s přebalem. Vevnitř je také moc pěkně zpracovaná. Když se mi dostala poprvé do ruky, řekla jsem si, že to tedy musí být pecka, pokud nakladatelství investovalo tolik peněz do tak krásné knihy pro debutujícího autora.

Hodnocení obálky: 100%

Můj dojem:

Přiznám se, že urban fantasy a sci-fi moc nečtu. Proto nejsem schopna být asi úplně objektivní. Tento žánr teprve poznávám. Důvodem, proč jsem po knize sáhla bylo hlavně to, co už jsem tu zmínila - tedy že nakladatelství HOST vydalo začínajícímu neznámému českému autorovi naprosto luxusní knihu v pevné vazbě, což znamená, že knize a autorovi musí opravdu věřit. Jinak by totiž do knihy tolik neinvestovali. Minimálně by knihu vydali jako brožovanou, a nebylo by tam to krásné kovově leské písmo v názvu autora. Když jsem byla na veletrhu knih, tak jsem totiž zpovídala jednoho pána z tiskárny a ptala jsem se, co kolik stojí (neptala jsem se na konkrétní knihu, jen na konkrétní zpracování), takže všechna ta parádní grafika, každá ilustrace uvnitř se pěkně prodraží. Tyto věci si normální čtenář neuvědomuje, já jsem teď po veletrhu ale o něco chytřejší, a právě proto jsem si to uvědomila.

A protože se sama pokouším psát a vím, že většina rukopisů poslaná autory do jakéhokoliv nakladatelství končí propadem, vzbudila ve mě kniha opravdu zájem.

Na internetu jsem nenašla žádné recenze, ale po doporučení mé oblíbené booktuberky jsem se nakonec pustila do čtení.

Přečetla jsem prvních pár desítek stran a pak jsem knihu znechuceně odhodila s pocitem : Co to ku.va je? Vůbec jsem nevěděla o čem čtu. V hlavě jsem měla jeden velký chaos. Pak jsem si řekla, že už je asi příliš pozdě a já jsem jen unavená z práce. Na druhý den jsem knihu opět vzala tentokrát už s nedůvěrou a znovu si přečetla ten začátek. Konečně mě to začalo dávat smysl, ale prostě mě kniha nechytla. Knihu jsem odložila a sáhla po Poušti v plamenech, abych si zlepšila náladu. Nicméně jak se blížil konec výpůjční doby v knihovně, kdy knihu musím vrátit, pořád mi to nedalo a hlodalo v hlavě. A nakonec jsem si řekla, že jí ještě dám šanci. Protože obálka!...Nakladatelství není charita, jde jim o byznys a proto v té knize něco musí být.

A dobře jsem udělala! Byla by to totiž opravdu velká škoda přijít o takový skvost. Kniha je opravdu dobrá. A HOST to ví:)

Svět:

Autor nás seznamuje s prostředím města Attiona City po nukleární válce. Město se rozrůstá do výšky. Hned jsem si vzpomněla na strategickou hru Města budoucnosti, kterou jsem před lety hrála, asi také proto, že autor se netají svojí vášní pro videohry. Attiona City je však hodně drsné město, neboť zde vládne třídní hierarchie, kde bohatí obyvatelé žijí nad "plošinou" a chudáci v tzv. Downtownu pod ní. Zde vládne beznaděj, špína a drogy. A člověka polévá hrůza nad tím, že takto by jsme také jednou mohli skončit. Z naštvaných a nespokojených obyvatel Downtownu jako by se vytratilo veškeré lidství. Drogy tu jedou ve velkém, skoro všichni tu fetujou. Při čtení mě napadaly otázky jako: To z lidí udělalo to chudé prostředí? Nebo naopak lidská lenost, krutost, sobectví a temné lidské pudy, společně s drogovou závislostí dělá z Downtownu místo hrůzy? Může za to město? Nebo si za to mohou lidi sami? Dostala mě scéna, kdy vrchní páprdi z vedení horního města chtějí odstarnit jednoho člověka. A jak to udělají, aby si nešpinili sami ruce?Jednoduše. Odpojí Downtown na pár hodin od elektřiny. Dolní město pohltí tma. A z obyvatel se v tu ránu stávají rabiáti a vrazi. Když na ně není vidět, připadají si anonymně a z proměny v zuřivé vraždící stádo mě opravdu mrazilo. Asi proto, že člověk si uvědomí krutou pravdu, bez iluzí. Úkol splněn! Nepohodlný odstraněn.

A jak se z lidí stanou vrazi a teroristi? Stačí, aby byli závislí na fetu. Pro ten udělají všechno. To mi něco připomíná! Že? Houby víra, drogy!

A pak jsou tu ti mocní, žijící v horních patrech. Hrstka osob, které to celé řídí. A z nich šel teprv mráz.

Ne nadarmo studuje autor sociologii, nato jak je mladý, dokázal vymyslet opravdu hodně realistický zkažený svět. Nebo ho vymýšlet nemusel?

"Kousky lidí v nás Luco," řekl po chvíli. "To je všechno, co z nás všech po nějaký době zbude. Jen střípky lidí, kterýma jsme kdysi bývali a odlesky snů, které se těm lidem zdávaly.

Postavy:

Maličkým zrnkem lidství v tom moři vyprahlých a zkažených srdcí je kluk jménem Jason. Objeví v sobě magickou schopnost sehirů. Dokáže totiž komunikovat a manipulovat s městskou zástavbou. A vydává se bojovat do ulic Downtownu proti bezpráví jako superhrdina Dawner. Je trochu naivní, ale je to jedna z mála sympatických postav v knize.

Dále tu máme za klaďase Luca. Ten byl vybrán do výcvikového střediska jeho velitelem Billem, který v něm objeví potenciál a zachrání ho z blázince v Dowtownu. Luco je hodně uzavřený. Působí jako mimoň, protože se nechce s nikým bavit. Společnost vrtevníků ho obtěžuje. Zpočátku mi byl dost nesympatický tím svým asociálním chováním. Ale postupně hlavně pod vlivem jeho činů, jsem zjistila, že je vlastně celkem fajn.

Jeho parťáky ve výcviku si člověk také celkem oblíbí. Hlavně jsem obdivovala trpělivost Petera a Nataly, s jakou k Lucovi po celou dobu výcviku přistupovali, přestože ten se choval jako hovado.

Pak jsou tu další postavy - Bill a LJ, nebyla jsem si tak úplně jistá na které straně stojí, ale v závěru se to ukáže.

Ještě jsem si celkem oblíbila agenta Foxe u kterého ale také člověk neví, co si má myslet. 

Pak už následuje přehlídka zlých, zlejších a po nich následuje už jen kategorie zvrácených psychopatů. Těmi se to v knize opravdu hemží. A při některých scénách se vám bude zvedat žaludek. Beznaděj z knihy totiž čiší na každém kroku.

Magie:

Je zastoupena schopnostmi sehirů a také tím, že k nim město promlouvá jako živá bytost. Magii autor nijak neomezil a tak vlastně čtenář neví, kam až schopnosti hrdinů sahají. Většinou upřednostňuji, když má magie svá pravidla, jak to např. hlásá Brandon Sanderson.

Ale tady to mělo své opodstatnění v tom, že nás autor magií překvapoval. Bylo to pro mě v pořádku.

A teď se dostávám ke kritice:

Za nedostatek považuji příliš rychlé střídání pohledů osob a také změny časových linek. V některých momentech to ubírá na přehlednosti a v jednom úseku knihy (nemyslím ten začátek) jsem byla dost zmatená a dost jsem se v ději ztrácela. V některých úsecích knihy to funguje. Přidává to příběhu na dynamice. Ale projevila se tu nezkušenost autora v tom, že s tím neumí dobře pracovat. Ztrácí schopnost posoudit, kde to funguje a kde se již vytrácí přehlednost. Tím nás kniha z hloubky najednou úplně vyhodí na povrch a to je myslím škoda. Také to má negativní vliv na to, že je těžké si některé postavy zapamatovat. Třeba se tam jen mihnou a zase ztratí. Když se s nimi čtenář potom někde ještě potká, nedokáže si postavu zařadit a zase zbytečně tápe. Tady bych se zvláště přiklonila k pravidlu, že někdy méně, je mnohem více.

Nedoporučuji číst knihu po malých částech. Z důvodů uvedených výše by se čtenář mohl úplně ztratit v ději. A to by byla hrozná škoda.

Verdikt:

Knihu doporučuji všem milovníkům urban fantasy a sci-fi a různých postapokaliptických světů, nebo těm kteří chtějí zkusit něco nového s opravdu dobrým akčním dějem a mrazivým světem. Pavel Bareš je velmi talentovaný autor o kterém ještě hodně uslyšíme. Budete koukat jak dobrou knihu dokáže český autor napsat!

HODNOCENÍ: 86 %