První díl výpravné fantasy ságy o válce, intrikách a těžce zkoušené Víře...

O autorovi:

Anthony Ryan se narodil v roce 1970 ve Skotsku. Většinu svého života však žije a pracuje v Londýně. Svůj první román Píseň Krve psal šest a půl roku při práci na plný úvazek a za současného studia historie. Knihu dokončil v roce 2010 a po neúspěchu u většiny agentů si vydal svůj román v červenci 2011 jako e-knihu na Smashwords,  on-line službě, která zdarma distribuuje knihy největším prodejcům e-knih, s výjimkou Amazonu. První půlrok se prodalo jen 5 knih. Proto ji v roce 2012 zveřejnil na Kindle. Knihy si všiml jeden knihkupec ve Washingtonu, který na autora upozornil svého známého ve vydavatelství Penguin. Brzy na to uzavřel smlouvu. Po velkém úspěchu knihy se psaní začal věnovat na plný úvazek.

Obálka:

Za mě je obálka průměrná. Neurazí, ani nenadchne. Víc se mi líbí barevnější zahraniční obálky.

 Hodnocení obálky:  50%

Děj:

Hlavním hrdinou prvního dílu výpravné fantasy ságy Stín Krkavce je Vélin Al Sorna, který byl v deseti letech, po smrti své matky, ponechán otcem před branou Šestého řádu. Vélin ho za to nenávidí.  Teprve později se dozvídá motivy, které vedly jeho otce k rozhodnutí zasvětit Vélina Víře. V těžkých chvílích ho drží nad vodou hezké vzpomínky na matku.

Kniha velmi poutavě vypráví, jak hrdina prochází drsným výcvikem řádu, kterým projdou jen ti nejtvrdší a těžkými zkouškami, při kterých jde o život. Sledujeme, jak se postupně stává jedním z nejobávanějších bojovníků v království. Ve službách Víry se seznamuje s ostatními bratry a navazuje trvalá přátelství. Po absolvování výcviku je vtažen do mocenských bojů v království.

V knize nechybí také láska a romance, které je tak akorát. Rozhodně nezabírá  hlavní linku, ale slouží jen jako koření a k dokreslení příběhu. 

V závěru knihy nejsou zodpovězeny zdaleka všechny otázky, něco si autor nechal do dalších dílů. Naštěstí je však většina důležitých dějových linek ukončena, takže kniha může být čtena i samostatně.

Postavy:

Vélina jsem si zamilovala. Je to sympaťák. Přestože je hrdina velmi schopný, má vysoké nadání pro boj s mečem a postupně v sobě objevuje zvláštní schopnost, nemá to rozhodně v životě snadné. Ať už je to vlivem osudu, který ho uvrhl do moci řádu nebo intrik krále, dokáže si zachovat čest a soucit se slabšími.

Přestože je Vélin pod tlakem loajality k Víře, dokáže si v kritických okamžicích zachovat vlastní tvář a jako silná osobnost nepodléhá snaze mocenské manipulace ať už samotného řádu nebo krále. Jedná pod vlivem vlastního srdce, které člověku napovídá, kde je skutečná pravda a stává se tím velmi lidský, a to i přesto že si způsobí nejeden problém, za který pak musí nést následky. Toto považuji za neskutečně silný aspekt knihy, kde autor ukazuje, že život člověka je do jisté míry předurčen osudem a okolnostmi, ale nakonec je každý sám za sebe strůjcem své životní spokojenosti, která se odvíjí od toho, zda si dokáže prosadit svou pravdu a morální přesvědčení a zachovat si vlastní tvář. Vélin je připraven za svou čest obětovat i život a já mu držela palce po celou dobu.

Také ostatní postavy jsou vykreslené velmi dobře a nepostrádají hloubku. Autor dokáže ve čtenáři vzbudit emoce.

Například jeho přátelé, které spojuje a utvrzuje drsný fyzický i psychický výcvik, jsou k sobě velmi loajální a neváhají jeden pro druhého obětovat život. Přesto to ale nejsou typicky kladné postavy. Jako příklad bych uvedla Vélinova přítele Kenise, který za Vélinem  stojí v dobrém i zlém, ale má i stránky osobnosti, které v člověku vyvolávají pochybnosti a otazníky. Je totiž velkým fanatikem víry a slepým obdivovatelem krále. Už slovo fanatismus ve mě vzbuzuje hrůzu, která vyplývá ze znalosti lidských dějin a toho, jakých zvěrstev se víra (jakákoliv) dopustila na lidstvu. Autor toho velmi dobře využívá a jeho postavy jsou tím barevné, hluboké a každá má svou motivaci.

Také záporné postavy nejsou černobilé, vždy mají nějaký lidský aspekt a čtenář je prostřednictvím jejich motivací může lépe pochopit.

Ryanův svět tak budí pocit velké reálnosti, a snadno zapomenete, že jde pouze o smyšlený fantasy svět.

Zápory:

Nemůžu říct, že by měla kniha nějaké větší nedostatky. Možná mne víc bavila první část knihy, kdy Vélin procházel výcvikem řádu, ale to je spíš otázka vkusu. Trochu mě nesedlo závěrečné rozuzlení, které považuji za slabší. A za to dávám body dolů a neudělím maximální hodnocení.

Verdikt:

Kniha se bude líbit všem milovníkům epických fantasy. Garantuji, že po přečtení Písně krve se budou těšit na další díl.

Zahraniční obálky:

Originální obálka je ta vlevo. Líbí se mi víc než česká.